Oblíbené a známé letovisko, půvabná a romantická Červená n. Vlt., prožívala 8. května t. r. hluboký smutek, neboť v tento den konal se na zdejším hřbitově pohřeb zemského presidenta země Podkarpatoruské Ant. Rozsypala, zesnulého v Praze dne 30. dubna t. r..

Pohřbu se zúčastnily ohromné zástupy lidu z okolí blízkého i dalekého, neboť zesnulý byl známou osobností a těšil se neobyčejné oblibě u lidí pro demokratické vystupování. Přijela velmi početná delegace země Podkarpatskoruské, města Užhorodu , studentstva, Sokola i jiných spolků a všech národností tuto zemi obývajících, přišli zástupci úřadů okresů Písek, Milevsko a ministerstva vnitra. Pohřbu zúčastnilo se na 200 krojovaných hasičů, skauti a 70 mužů četnictva, lesní personál a úřednictvo Schwarzenbergské atd.

Dojemné bylo přivítání rakve se zesnulým při příjezdu na Červenou, kdy děti zdejší školy, za převážení rakve přes Vltavu, zazpívaly píseň "Zelení hájové", oblíbenou to píseň presidenta Rozsypala.

Obřady vedl červenský farář P. Míka za asistence 6 kněží z okolí a nad rakví promluvilo na 20 řečníků - nejvíce z Podkarpatské Rusi - kteří ocenili vynikající zásluhy zesnulého o tuto část naší republiky. Za rybářský spolek pro Červenou n. Vlt. a okolí a současně za letní hosty se rozloučil se zesnulým Josef Tichý, který uvedl, že Rozsypal byl nejstarším a nejprvnějším vyznavačem krás a půvabů Červené, kterou pravidelně navštěvoval od r. 1898, ač dojížděl tam již dříve před tím, a teď otvírá svoji milosrdnou náruč, aby přijala k věčnému odpočinku toho, který ji tak miloval. Vzpomíná dále jeho krásného spolužití se všemi spoluobčany, jeho jedinečné dobré povahy a demokratického vystupování a přeje mu lehký odpočinek pod zvonicí, ze které za živa tak rád naslouchal zvukům večerních zvonů. Vltava, pod hřbitovem šumící a lesy protilehlých skal a strání budou mu přinášeti na věky vzkazky o míru a klidu.

Farář z Oslova p. Konvička rozloučil se rovněž procítěným proslovem se zesnulým a za zpěvu národní hymny, dále písně Podkarpatoruské a písní "Zelení hájové", "S bohem buď údolí", které zpívalo celé shromáždění, byla spuštěna rakev do hrobu za pohnutí a vzlykotu všech přítomných, kteří se přišli rozloučit s dobrým člověkem. Věčnaja paměť!